Půjčky se již mnoho let rozrůstají jako rakovina. Dalo by se říct, že jsou v dnešní době ve svém největším vrcholu. A stejně jako rakovina nakonec zničí svého hostitele, tak tomu nebude o moc jinak i u půjček. Možná si mnoho z vás myslí, že na nich není nic tak hrozného. Nevím, kdo tohle čte a neznám už vlastně mentalitu většiny lidí. Každý známe jen ten svůj pohled. A ten můj je poměrně jasný, po několika přímých zkušenostech. Můj pohled je naprosto negativní, co se půjček týče. Jinak bych je nepřirovnával k rakovině.

Je to něco, co naši společnost oslabuje. Jedna z mnoha věcí, které nás táhnou dlouhodobě, plížívě a zákeřně ke dnu. Je to stejné jako třeba cigarety nebo obecně nezdravé potraviny. Nikdo nic moc na ně neříká, prodáváme si je, vyrábíme je, ale v podstatě víme, že nás zabíjí. Stejně třeba s pesticidy a postřiky zemědělské produkce obecně. Nějakým způsobem jsme neuvěřitelně rozpolcení ve svém myšlení, chování, vnitřní integritě. Víme, co je špatné, ale nic s tím neděláme. Víme, že zadlužovat se není vlastně nic k chlubení, ale zároveň to děláme, když nám peníze dojdou. Alespoň do první nepříjemné zkušenosti.

Já si to vysvětluju ale trochu alibisticky, jednoduše. Je to nějakým způsobem naše přirozenost. To, že chceme hromadit majetek, věci, že jsme hamižní, nedovedem si odpustit hezké oblečení, domy, auta. Chceme to mít, tak si na vše půjčujem. Málodko vlastně něco pořádně vlastní. Málokdo má řádně splaceno. Domy, auta, mobily, notebooky jsou na splátky. Vypadá to, že pokud je splatíme, tak půjčky nejsou žádný problém. Zdání ale klame. Většina věcí na venek vypadá jako že o nic vážného nejde. Doktoři předepisují prášky na psychiku. Kuřata jsou vykrmovaná nějakou umělou směsí, v kravách jsou normálně tuny antibiotik a potažmo ve mléce. Vše se normálně prodává, vše běží a vypadá to všechno ok. Že to je takový styl života, taková doba a že pokud se změní, tak to bude z vůle lidu.

Pro někoho bude změna nečekaná, pro někoho naprosto očekávaná





Ale problém je v tom, že změna nebude dobrovolná. Budeme k ní dotlačení zákony přírody. Umělé, pohodlné cesty vedou postupně do slepé uličky, ze které je potřeba nějak vyskočit, po těžkém zápase, ale o to větším poučení. Sesype se nám postupně všechno, co je založené na jednoduchých řešeních. Vše, co je zaměřeno na neustálém odstraňování důsledků namísto příčin. Medicína už nebude stíhat lepit jednotlivé nemoci za pomoci ozařování, chemikálií. A stejně tak nebude svět stíhat vyplácet jednu půjčku druhou půjčkou. A to jak na úrovni rodinné, jednotlivce, tak ani na úrovni států. Už nepůjde udělat další bailout a vyplatit se tak hromadou dalších půjčených peněz. Jednou to spadne, jak komín z karet.

Fór, tragikomičnost je trochu v tom, že to vlastně všichni od začátku víme. Víme v podstatě každý den třeba to, že bysme si měli zacvičit, hýbat se na čerstvém vzduchu. Ale utíkáme sami před sebou. Nechce se nám a pak máme výčitky a tento nepříjemný pocit z výčitek se snažíme utopit, utěšit něčím příjemným. Něco si koupíme, dáme si něco dobrého na zub. Je to stejné jako když si narkoman dá svoji drogu, aby utekl od reality, od zodpovědnosti. Vezmeme si třeba další půjčku, protože se najednou cítíme tak líp s těmi penězmi a s tím co si za ně dneska pořídíme.

Je to v podstatě taková vesmírná past, návnada. Bylo to stvořeno bohužel tak, že pohodlné věci daleko nevedou. Je to ale poměrně sofistikovaně vymyšlené tím Stvořitelem nad náma. Skrze bolesti, utrpení nakonec získáváme přirozenou motivaci pro konání dobra. Protože sami projdem nějakým, jakýmkoli utrpení, tak poznáváme jaké to je a dovedeme se vcítit do druhých v podobné situaci. A postupně naše uvědomění roste a dokážeme pochopit stále více lidí a situaci. Ale to je ten ideál. Když už vážně chytáme ten životní nadhled. Dokud ho nemáme, tak si stěžujem na kdeco, obhajujem svůj pohled, hledíme si hlavně sebe a svých potřeb. A to je právě to, co nás vede k tomu pádu na dno a realizaci něčeho většího, po projítí si utrpením.

Je to opravdu někdy k smích i k pláči zároveň. Vše je podivně podivné :)

www.rychlapujcka.in




Tak rádi něco dobrého pojídáme. Ale jen málokdo v dnešní době opravdu radostně něco dobrého sám připraví. Je tak snadné si koupit nějaké hotové uvařené jídlo a je to bez práce. Ještě k tomu má jen zřídkakdo časový prostor na vaření. Motivace může ale přijít odevšad. Někdy to je například i finanční stránka. Na tom právě těží nový pořad na poli receptů v televizi a tím je Ladislav Hruška. Recepty Ládi Hrušky jsou přenášeny na TNcz každý den v týdnu v reportážní podobě v hlavních večerních zprávách. Dokáže tak značně finančně ulehčit všem, kdo se nebojí jeho návody zkusit. Jsou levné a dost jednoduché.